[zodpovědný redaktor: Markéta Breníková,
zařazeno: 28. 8. 2001, v bloku: Hudba]
Elvis pocházel z typické rodiny amerického Jihu, a pro svou sociální úroveň patřil mezi ty, kterým se říkalo "bílej šmejd". Protože však pocházel z amerického Jihu, dostal se do kontaktu s hudbou už jako batole. Matka Gladys s ním jako s dítětem problémy neměla. Byl to poslušný chlapec a maminčin mazánek.
Za hudební orientaci mohla částečně církev a částečně jeho matka, která znala písně Appalačského pohoří, jakýsi předstupeň country a westernové muziky. Elvis poznal černošskou lidovou hudbu v jednom z gett vytlačených bývalých otroků, protože bydlel blízko něj. Poznal také proměňující se bělošskou hudbu, kterou přivezli osadníci z evropských zemí. Objevily se dva okouzlující hudební směry - ragtime a jazz.
Prvním velkým úspěchem tehdy desetiletého Elvise bylo druhé místo v pěvecké soutěži talentů. V té době se ještě musel postavit na židli, aby dosáhl na mikrofon. Za svůj výkon získal pět dolarů a jízdenku na lochnesku.
|
|
Ve své pubertě sice neměl žádné peníze a málo sebedůvěry, zato hodně uhrů a dlouhé vlasy, které si nechával česat do tzv. "duck ass", tedy kachního ocasu (nebo také kachního zadku). Nechodil k jen tak obyčejnému holiči, ale do salónu krásy. Elvis chodil oblékaný z jedné třetiny jako kovboj, z další jako westernový hrdina a z poslední jako maškara. Navíc si vybíral barvy, které se vzájemně tloukly. Když po letních prázdninách nastoupil v této proměně do školy, nebyl centrem obdivu, jak se domníval, ale spíše posměšků a impulsem střetů mezi spolužáky.
V roce 1953 začal pracovat jako šofér nákladního auta. Na této profesi jej zřejmě nejvíc zajímalo oblečení. Převzal od řidičů kamionů mnohé. Titěrnou čapku, šátek kolem krku a co nejvíc rozhalenou košili.
V polovině zmiňovaného roku se stydlivý Elvis rozhodl v jednom nahrávacím studiu nazpívat mamince písničkový dárek, skladbu "My Happiness". Stálo ho to tehdy čtyři dolary, ale významnější bylo, že si jej všiml majitel, kterého Elvisův hudební projev natolik upoutal, že si zapsal jeho adresu a jméno. Krátce na to byl pozván, aby se studiovými hudebníky natočil "něco na zkoušku". Hudebníci zrovna odpočívali a tak se Elvis chopil kytary a sám ve studiu začal zpívat třicet let starou píseň "That´s All Right, Mama". a vytvářel nepředstavitelné poskakovací variace. Když to slyšel Sam Phillips, volal, co se to tam proboha děje a ať to rychle natočí, že to zní úžasně. Touto nahrávkou sice Elvis tehdy nevstoupil do americké Top 20, ale zapsal se do povědomí řady posluchačů pro svou originalitu a spontaneitu.
Pro jeho další kariéru zpěváka měla bezesporu velký význam.

stojí za přečtení
partneři





